Zpět na novinky
28. ledna 2025 · Autor: P. Zsanett
Bella Anastazia nás opustila
Včera večer zazářila na nebi o jednu nádhernou hvězdu víc….✨🌌
Mnozí nám říkají, že to máme snadné, že psa snadno necháme odejít, protože jich máme hodně….to není pravda. Před několika dny jsem jen stála uprostřed pokoje, kde v jednom rohu právě začal jeden život a v tom vedlejším se nezadržitelně blížil konec jiného….je surreální vidět takhle koloběh života. To „krásné“ na tom všem je, že obě malé dušičky jsou výsledkem práce mých rukou…ale vidět, jak vyhasíná světlo v očích fenky, kterou jsem sama vytáhla z bříška její maminky…jejíž maminku jsem také vychovávala od jejích 8 týdnů…je neuvěřitelně srdcervoucí… Prožít to, jak se během 18 dnů z dokonale zdravé fenky – která ještě v prosinci vyhrávala v kruhu tituly krásy – stane bezmocný a křehký medvídek, který i z posledních sil vrtí ocasem…na to neexistují slova. Mezitím na druhé straně tohoto sledu událostí den ode dne roste nový malý medvídek. Život umí být někdy nemilosrdný…chovatelský život není jen o krásných chvílích, usměvavých fotkách, medvídcích s dokonale upravenou srstí a cestách do zahraničí. V takových chvílích se zlomí i ta nejsilnější duše, protože nelze dělat nic jiného. Vozit svého člena rodiny, kterému je den ode dne hůř, z vyšetření na vyšetření. Ve dne v noci měnit jednu infuzi za druhou. Čekat na výsledek magnetické rezonance páteře a pak lebky, odebírat vzorek kostní dřeně, hnát se s ním do laboratoře přes celé město, protože tam budu rychleji než kurýr. Každá minuta se počítá…. a doufat, že přijde pozitivní odpověď, že ještě máte čas, že jak to přišlo, tak to i odejde…doufat, že ještě poběží ve třídě veteránů na zeleném koberci Cruft’s, kam byla přihlášena už před několika měsíci. Na kterou jsme se tolik připravovali a těšili se na další společné dobrodružství. Ale osud napsal jiný příběh a tyto sny se hodinu po hodině rozplývaly, jak ta zatracená nemoc buňku po buňce stravovala všechnu životní energii a radost této vždy šťastné a energické fenky. Opravdu docházejí slova a zůstávají slzy a zlomená duše…. Sbohem, Bello…jednou se zase setkáme! Dávej tam nahoře pozor na maminku a na ostatní…určitě už na tebe moc čekali, když jsi tak musela spěchat…
Mnozí nám říkají, že to máme snadné, že psa snadno necháme odejít, protože jich máme hodně….to není pravda. Před několika dny jsem jen stála uprostřed pokoje, kde v jednom rohu právě začal jeden život a v tom vedlejším se nezadržitelně blížil konec jiného….je surreální vidět takhle koloběh života. To „krásné“ na tom všem je, že obě malé dušičky jsou výsledkem práce mých rukou…ale vidět, jak vyhasíná světlo v očích fenky, kterou jsem sama vytáhla z bříška její maminky…jejíž maminku jsem také vychovávala od jejích 8 týdnů…je neuvěřitelně srdcervoucí… Prožít to, jak se během 18 dnů z dokonale zdravé fenky – která ještě v prosinci vyhrávala v kruhu tituly krásy – stane bezmocný a křehký medvídek, který i z posledních sil vrtí ocasem…na to neexistují slova. Mezitím na druhé straně tohoto sledu událostí den ode dne roste nový malý medvídek. Život umí být někdy nemilosrdný…chovatelský život není jen o krásných chvílích, usměvavých fotkách, medvídcích s dokonale upravenou srstí a cestách do zahraničí. V takových chvílích se zlomí i ta nejsilnější duše, protože nelze dělat nic jiného. Vozit svého člena rodiny, kterému je den ode dne hůř, z vyšetření na vyšetření. Ve dne v noci měnit jednu infuzi za druhou. Čekat na výsledek magnetické rezonance páteře a pak lebky, odebírat vzorek kostní dřeně, hnát se s ním do laboratoře přes celé město, protože tam budu rychleji než kurýr. Každá minuta se počítá…. a doufat, že přijde pozitivní odpověď, že ještě máte čas, že jak to přišlo, tak to i odejde…doufat, že ještě poběží ve třídě veteránů na zeleném koberci Cruft’s, kam byla přihlášena už před několika měsíci. Na kterou jsme se tolik připravovali a těšili se na další společné dobrodružství. Ale osud napsal jiný příběh a tyto sny se hodinu po hodině rozplývaly, jak ta zatracená nemoc buňku po buňce stravovala všechnu životní energii a radost této vždy šťastné a energické fenky. Opravdu docházejí slova a zůstávají slzy a zlomená duše…. Sbohem, Bello…jednou se zase setkáme! Dávej tam nahoře pozor na maminku a na ostatní…určitě už na tebe moc čekali, když jsi tak musela spěchat…