R.... Magic Bernese

Mám pocit, že chov mi v tuto chvíli víc bere, než dává…..

Od roku 2009 se v mých rukou narodilo a vyrostlo téměř 100 bernských štěňat. Od plánování vrhu až po stěhování do nové rodiny. Až do dnešního rána byla naše statistika stoprocentní: každé štěně, které se narodilo, přežilo a odcházelo do nového domova naprosto zdravé. Nikdy jsme neměli ani jednu zlomenou špičku ocasu, ani to nejmenší zranění, ani u štěňat, ani u maminek. K tomu ovšem bylo potřeba, abych byla s vrhem a jeho maminkou 24 hodin denně. Často jsem s nimi spala v porodní bedně. Každé 2–3 hodiny jsem pomáhala mamince kojit a štěňatům pít. Podporovala jsem ta trochu nešikovnější a velké vrhy jsem přikrmovala mlékem pro štěňata, aby organismus maminky nebyl tolik zatížený. A mezi krmeními ostatní úkoly, jako je hygiena, mazlení s maminkou, vaření pro ni, udržování pořádku, péče o naše ostatní pejsky… fyzicky i psychicky to byla zkouška, ale nádherný úkol. Vidět, jak se z malých chlupatých kuliček velikosti krtka den ode dne stávají šikovnější štěňátka. Zachytit jejich první pohled, když se jim otevřou oči. Vždycky jim koupit nějakou novou hračku… vidět, jak s radostí objevují svět. S těmito plány jsem se chystala i na příchod miminka z vrhu R. Dokonce jsme si říkali, jak dobře se bude mít. Spousta mlíčka, 100% pozornost, super maminka v podobě Molly a já po ruce jako náhradní maminka. 3 týdny úplného volna z práce, které věnuji jen Jemu, jak jsem to vždycky dělala. Už při jeho narození se objevily nějaké potíže, ale dobře jsme je zvládli. Pak se před 2 dny po půlnočním krmení v mžiku něco změnilo. Štěňátko ztratilo svou čilost a po mlíčku už tolik nechňapalo. Z domácí lékárničky dostalo, co se dalo, a ráno hned na kliniku, kde jsem po oxygenoterapii a nejrůznějších vyšetřeních s nadějí odvezla mini medvídka domů, i když jsem si byla vědoma, jak moc mu není dobře a že nás čeká kritických 24 hodin. Ale bojujeme a nevzdáváme to. S manželem jsme u něj bděli až do rána a povídali si o psech, o chovu, o těžkostech, o radostech…. Ale brzy ráno světlo v očích štěňátka zhaslo a prohrálo boj se selháním plic a jeho komplikacemi. Odborně se domníváme, že šlo o vrozenou/vývojovou vadu, chromozomy se špatně poskládaly a daly tomuto malému andílkovi 8 dní. Nikdo nepochybil, každý udělal, co mohl, nad své síly… a přesto máme tragický den. Lidsky, duševně, chovatelsky… Vždycky hledáme to pozitivní a snažíme se z každé situace učit a posouvat se. Ale tomuhle jsme nemohli ani předejít, ani štěňátko zachránit. Statistika za 16 let: 17 vrhů… 1 ztracené štěňátko… hezké, hezké, ale bolestné…